Galvestonská záplava

Asonance

1:Byl tDmemný podzimní vGmečer a mrDmaky zhasily dGmen,
když nDma město padl tGměžký déšť a bBušil do okDmen,
byl večer sedmého zGmáří, když se Dmod moře vítr zdvGmih'
Dmoči spících Gmotevřel, strach a hrBůza byla v nDmich.
R:BDmouře nesla zkázu dál, bFouře nesla zkázu dDmál to ráno,
bouře nesla zkázu dál a s ní se vBítr na město hnDmal.
2:To ráno se loučili muži jen s obavou od svých žen
s nadějí, že snad se vrátí zpět, ta však marná byla jen,
to ráno, když líbali ženy, ještě skrývala bouře svou moc,
když naposled děti své objali pod nebem černým jak noc.
3:Bylo ráno osmého září, když bouře začala řvát
a bezmocní lidé ve svých ulicích o svůj život začli se rvát,
ale bouře už drtila město a střechy domů byly pryč
a příliv hnal moře stále blíž, vítr šlehal vlny jak bič.
4:Byl večer osmého září, když se z bouře stal divoký rváč,
bylo slyšet jen výkřiky zoufalství, hukot vln a dětskej pláč,
tenkrát jsem viděl zeď u Galvestonu, jak chce držet moře zpět,
ale mocný příliv a nápor vln jako hračku ji před sebou smet'.
5:Já viděl bezmocné muže, jak s mořem chtěli se rvát,
avšak jediná vlna s krutým posměchem smetla ty, co se nechtěli vzdát,
já slyšel ženy a starce, dřív než ve vlnách utonou,
jak prosí Boha ještě o pomoc, ten však odvrátil tvář svou.
6:Kolem půlnoci hučící příliv sahal do výšky dvaceti stop
a bezmocní lidé v temných ulicích našli pod ním svůj mokrý hrob
a smrt, starý krutý mistr, když pak moře přestalo řvát,
přišla se městem procházet a na své dílo začla se smát.
7:Když pak vítr ztich' příští ráno a moře kleslo na svůj břeh,
všichni živí vzhlédli k nebesům s díky Bohu na svých rtech,
můžeš povídat o tom svým bratrům a přátelům vyprávět,
však ten příběh o hrůze v Galvestonu nikdy nelze vypovědět.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:11:14.755+00:00
Výsledky hledání: